• Alesia

Plochobřichý gurmán - II.


V předchozím článku jsme se obohatili o teorii, že základem každého neúspěšného hubnutí je 5 zbytečných slibů. Tyto sliby nám nepomáhají, naopak mají tendenci rozplácnout se na naší hlavě jako velký, mokrý lívanec upečený z našeho selhání. Většina lidí si totiž sliby dává zbytečně přísné a většinou je nenaplní. To je následně demotivuje a oni se smíří s neúspěchem. První slib - Od teď budu jíst jenom zdravě - jsme sfoukli v minulém článku. Nyní se dostáváme k druhému, neméně riskantnímu slibu. 2. Slib: Budu hodně cvičit Beztak jste čekali, že to tu bude. Je to přesně ten typ slibu, který vás může vyčerpat ještě o chlup víc, než jen samotná dieta.

Víte, já nejsem ten typ člověka, co vám bude říkat “milujte se takoví, jací jste”. Razím spíš filosofii "Milujte sebe sama, ale pracujte na sobě." Mentálně i fyzicky. Věřím, že seberozvoj nám přináší velké množství vnitřní energie, se kterou se pak zkrátka žije lépe. Pracovat na sobě ale neznamená ničit se. Pokud dojdete k rozhodnutí zhubnout kvůli nenávisti vůči svému tělu, omezíte příjem jídla na okurku s osminkou plátku sýra a přitom se budete hnát do fitka 5 krát týdně, tak to nenazývejme "pracovat na sobě". Nazvala bych to spíše válkou. Právě jste totiž vyhlásili válku svému vlastnímu tělu.


Dovoluji si tvrdit, že naše tělo je všeobecně chytřejší než my, naše vědomí. Pokud mi nevěříte, zamyslete se nad tím, jestli víte, jak vlastně funguje takové trávení. Jaké enzymy jsou potřeba ke štěpení bílkovin, tuků, sacharidů? Vám stačí, že tušíte, že jsou to nějaký bla-blázy, a vlastně nemusíte vůbec vědět, jak proces trávení funguje. Probíhá to celou dobu automaticky, vaše tělo denně tráví a postup nejspíš nepoplete. Zvládá i různé nečekané pasti, jako jsou průmyslově zpracovávané výrobky, alkohol nebo nečekané hladovky. Roky, možná desetiletí, to zvládá, dokud se to na něm nezačne projevovat. Projeví se to třeba po zdravotní nebo vzhledové stránce, případně obojí. Naše tělo ale často nedostane v tuto chvíli podporu, ale naopak nenávist a výše zmíněnou válku. Je jako válečný veterán, co čeká na teplý domov, ale místo toho dostane kopanec dřevákem do břicha.

Jen si představte, jak asi svoje tělo v době diety štvete. Nemáte ho rádi, nedáváte mu dostatek jídla a nedejbože ho nutíte bezcílně skákat za zvuků příšerné hudby. Jednou za čas mu tam posíláte nějaké barevné ionťáky nebo spalovače. Tělo je ve stresu a nehodlá kapitulovat se slovy: “Nevadí, že jídlo nebude. Já tedy využiji všech těch dvacet nashromážděných kilo tuku, které tady mám do zásoby, když jinak nedáš. Vůbec mi nevadí, že mě nekrmíš a přitom mě nutíš spalovat stovky dalších kalorií při zátěži, která mě celkem stresuje a nejsem na ni zvyklý.”

Ne. Vaše tělo totiž půjde do války taky. Čím víc ho budete tlačit ke zdi, tím víc se bude bránit. Nebrání se jen tak, že nehubnete. Brání se i tak, že je unavené a má chutě na kalorické jídlo. Ono totiž tělo dedukuje, že venku není dost potravy, a navíc jste se ocitli ve velmi stresujícím prostředí, kde musíte neustále před někým utíkat nebo někam skákat. Proto pomocí změny hormonálních hladin nás povede k tomu, abychom energii šetřili (lenost, únava) a zároveň abychom co nejvíce jedli. Tělo nechce riskovat, že jídlo zas zmizí a bude přitom nuceno vykonávat fyzickou aktivitu, na kterou ani částečně nedostává potřebné palivo. Když ze stravy nepokrýváte ani minimální potřeby na fungování těla, tak nemůžete čekat, že budete mít dlouhodobě energii a sílu na cvičení. Když vám vypadne například finanční příjem, taky si nezačnete kupovat ze svých úspor nepotřebné věci. Hradíte jen to nejnutnější, dokud se příjmy zas nestabilizují. Proto redukce při nedostatečném množství stravy v kombinaci s velmi intenzivním cvičením, na které nejsme zvyklí, nejspíš skončí neúspěchem. Tělo nakonec spor vyhraje a vy selžete, protože pud sebezáchovy bude vždy silnější než motivace vypadat dobře v plavkách. A to je dobrá zpráva, protože jinak bychom měli o dost méně (nejen) žen, vzhledem k tomu, že by mnohé zkrátka umřely hlady ve fitku. Doslova.

I tentokrát vám prozradím tajem. Ačkoli jsem sama majitelkou gymu, kam lidé chodí cvičit, nedoporučuji začátečníkům ani mírně pokročilým cvičit denně. Pokud jste jen rekreační cvičenec a navíc máte i tak celkem hektický život, necvičte ani obden. Cvičte třeba jen dvakrát týdně, než si tělo zvykne. Později začněte chodit třikrát týdně. Pokud vám jde pouze o dobrou kondici a štíhlou postavu, víc cvičit nemusíte. Každý má jinou schopnost regenerace mezi tréninky a každý má jiné množství každodenních povinností, proto není možné jednoznačně určit počet tréninků. Jeden týden se vám třeba podaří cvičit jen jednou, další týden třikrát. Neznamená to ale, že už nemá cenu pokračovat, a že byste se měli jít střelit za úsvitu. Pokračujte dál, mějte pohyb rádi. Pokud vám nevyhovuje jedna forma cvičení, změňte ji. Pokud nemáte rádi fitko, choďte cvičit ven. Pokud nechcete cvičit, choďte lézt na stěnu. Jezděte na kole, vyšlápněte si kopec, zaplavte si. Ideální bude, pokud se vám podaří aktivity kombinovat a v žádné se nebudete přetěžovat. Samozřejmě vhodné posilování bude na tvarování těla efektivnější, než jen procházky nebo kolo. Důležité ale je si umět pohyb užít a nedělat z toho jen něco, co je povinnost a utrpení. I forem cvičení existuje spousta a nelze říct, že jedna je lepší než druhá. Každý nechť si najde tu svou formu pohybu. Nejdůležitější ale je nevyhlašovat tělu válku a neničit ho nepřiměřenou zátěží. Pohybem ho musíme posílit, ideálně v kombinaci s dostatkem skutečného jídla. Při takovém postupném zatěžování bude tělo, za předpokladu vhodně nastaveného způsobu stravování, redukovat velmi efektivně. A pokud by někdo přede mnou chtěl říct větu “sportem k trvalé invaliditě”, tak na něj teleportuju veverku, až bude ve sprše.

Je třeba pochopit, že naše tělo vypadá tak, jak potřebuje vypadat. Funguje tak, jak vyžaduje prostředí, ve kterém žijeme. Pokud jste homo gaučikus výtahus a za den se příliš fyzicky nenamáháte, tak bude tělo ochablé. Kosti mohou být slabé, stejně jako srdce. Kdybyste bydleli třeba v Římě, taky tam nebudete jezdit nadupaným SUV, ale pořídíte si moped. Když není zátěž, tělo slábne, protože nemá důvod být silné. Naše vrozené hybné programy začínají mít vady, objevují se problémy s bolestmi zad, kyčlí nebo kolen. Pokud v tomto stavu začnete zběsile cvičit, běhat apod., asi dojdete ke zranění. Pokud ale začnete postupně, správně a v souladu s tím, jak se mají pohybové řetězce na těle zapojovat, pak vaše tělo bude naopak sílit. Nejen svaly, ale i kosti, srdce.


Takže bacha na slib cvičit hodně. Mějte pohyb a mějte ho tak akorát, abyste z něj měli radost a on mohl být trvale součástí vašeho života. Pokračujeme zase příště.


  • Můj Gym Kladno Fitness Videa